V ruské společnosti se poslední roky výrazně proměňuje atmosféra – od apatie přes cynismus až k rezignaci. Téma se znovu dostalo do popředí i díky otevřeným výrokům režiséra oscarového filmu Andreje Zvjaginceva, který v rozhovorech v roce 2024 popsal stav ruské společnosti po dvou desetiletích vlády Vladimira Putina. Jak sám říká: „Ruská společnost je jako člověk, který se přestal bránit a pouze čeká, co přijde.“ Tento článek zkoumá, proč právě cynismus a rezignace dominují dnešnímu Rusku, jaké jsou jejich kořeny a důsledky, a nabízí bližší pohled na to, co o této situaci říká slavný režisér i další veřejné osobnosti.
Ruská společnost v zrcadle filmu: Zvjagincevovy vize
Andrej Zvjagincev patří mezi nejvýraznější ruské filmaře posledních dvou dekád. Jeho filmy „Leviatan“ (2014) a „Nemilovaní“ (2017) získaly uznání po celém světě a otevřeně kritizují poměry v Rusku. „Leviatan“, který byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a získal Zlatý glóbus, ukazuje korupci a bezmoc „malého člověka“ v souboji se státem. Podle kritiky i veřejnosti se stal symbolem frustrace a pocitu bezvýchodnosti, jež v Rusku panuje.
V roce 2024 Zvjagincev v exilu prohlásil: „V Rusku dnes vládne cynismus. Lidé nevěří ve změnu, nevěří v zákony, nevěří ani sami sobě. Cynismus a rezignace jsou svým způsobem obrannými mechanismy.“ Tato slova shrnují pocit, který sdílí mnoho Rusů – podle průzkumu nezávislého centra Levada z roku 2023 až 68 % dotázaných nevěří, že by v Rusku mohlo v dohledné době dojít k pozitivní změně.
Filmové příběhy Zvjaginceva tak nejsou jen uměleckou fikcí, ale přesným odrazem nálad ve společnosti. Jeho tvorba se stává svědectvím o úpadku občanské angažovanosti, rostoucím individualismu a rozpadu společenských vazeb.
Kořeny cynismu a rezignace v moderním Rusku
Cynismus a rezignace nejsou v ruské společnosti nové jevy. Jejich kořeny sahají hluboko do historie, od carského útlaku přes období SSSR až po postsovětský chaos 90. let. Po nástupu Vladimira Putina k moci v roce 2000 došlo k určité stabilizaci, která však byla vykoupena omezením občanských svobod, cenzurou a potlačováním opozice.
Podle dat ruského statistického úřadu Rosstat z roku 2023 v Rusku žije pod hranicí chudoby 13,5 % obyvatel. Zároveň však ekonomická nerovnost narostla – nejbohatších 10 % Rusů vlastní téměř 75 % veškerého majetku. Taková situace podporuje pocit nespravedlnosti a bezmocnosti.
Výzkum agentury Medialogia ukazuje, že od roku 2014 do roku 2023 klesl počet článků o občanské angažovanosti v hlavních ruských médiích o 41 %. Místo toho přibylo textů, které akcentují loajalitu, poslušnost či apatii. Tlak na nezávislá média a občanskou společnost (přes 500 organizací bylo označeno za „zahraniční agenty“) vede k tomu, že mnoho lidí rezignovalo na snahu o změnu a stáhlo se do soukromí.
Srovnání s jinými post-sovětskými státy: Proč je v Rusku apatie silnější?
Je zajímavé porovnat situaci v Rusku s dalšími post-sovětskými státy. Ukrajina, Gruzie nebo pobaltské země zažily po roce 1991 vlny občanského aktivismu a pokusů o demokratizaci. V Rusku však podobné procesy proběhly jen v omezené míře.
Níže uvedená tabulka ukazuje, jak si Rusko stojí v některých klíčových ukazatelích v porovnání s Ukrajinou a Estonskem (údaje za rok 2023):
| Ukazatel | Rusko | Ukrajina | Estonsko |
|---|---|---|---|
| Index demokracie (1-10) | 2,3 | 5,4 | 7,9 |
| Míra občanské angažovanosti (%) | 13 | 28 | 41 |
| Podíl lidí věřících v možnost změny (%) | 17 | 42 | 54 |
Jak je zřejmé, Rusko zaostává nejen v demokratických institucích, ale i v občanské angažovanosti a důvěře ve změnu. To ještě více potvrzuje slova Zvjaginceva o atmosféře rezignace a cynismu.
Role médií a propagandy v šíření cynismu
Ruská státní média hrají zásadní roli v utváření veřejného mínění. Od roku 2012, kdy byla přijata tzv. „zákon o zahraničních agentech“, se tlak na nezávislou žurnalistiku zásadně zvýšil. Podle Reportérů bez hranic (2024) je Rusko na 164. místě ze 180 zemí v žebříčku svobody tisku.
Televizní stanice, které sleduje přes 70 % Rusů, často používají ironii, hyperbolu a dezinformace. Místo podpory občanského aktivismu nebo pozitivních změn média posilují pocit, že „všichni lžou, vše je zkorumpované a nic nemá smysl měnit“. Tento narativ podporuje kolektivní apatii a demotivuje veřejnost.
Zároveň dochází k „únavě z politiky“. Výzkum agentury VCIOM z roku 2024 ukazuje, že 62 % Rusů se snaží vyhýbat politickým diskusím a zpravodajství, protože v nich nevidí smysl ani možnost něco ovlivnit.
Osobnosti ruské kultury: Hlasy proti rezignaci
Navzdory převládajícímu pesimismu se stále najdou hlasy, které s cynismem a rezignací bojují. Kromě Zvjaginceva se ve vyjádřeních k situaci v Rusku angažují i další umělci či veřejní intelektuálové.
Spisovatelka Ljudmila Ulická v roce 2023 prohlásila: „Cynismus je smrt společnosti. Pokud přestaneme věřit, že má smysl bojovat, ztratíme vše.“ Podobně režisér Kirill Serebrennikov, který byl v minulosti perzekuován režimem, v jednom z rozhovorů řekl: „Umění je poslední svobodný prostor, kde si lidé mohou dovolit nebýt cyničtí.“
Občanská společnost v Rusku stále existuje, byť je značně oslabena. V roce 2023 vzniklo přes 60 nových lokálních iniciativ zaměřených na pomoc válečným uprchlíkům, podporu nezávislých médií nebo environmentální projekty. Každý takový krok je důkazem, že i v atmosféře rezignace je možné najít ostrůvky naděje.
Důsledky cynismu pro budoucnost Ruska
Cynická a rezignovaná společnost je snadno manipulovatelná a obtížně se mobilizuje ke změně. Podle odborníků na politologii i sociologii je dlouhodobým důsledkem tohoto stavu neschopnost reagovat na krize a nedostatek iniciativy.
Ekonomka Natalja Zubarevič upozorňuje, že „cynismus vede k odlivu mozků“ – v roce 2023 opustilo Rusko kolem 820 000 lidí, většinou mladých a vzdělaných. Tento trend ohrožuje inovace i ekonomický růst.
Zároveň se může cynismus proměnit v latentní odpor. Jak ukazují některé protesty z let 2011–2012 nebo protiválečné demonstrace v roce 2022, ve chvíli, kdy se objeví naděje na změnu, může apatická společnost rychle změnit náladu. Zatím však podle výzkumů (například od Fondu veřejného mínění) panuje v ruské společnosti spíše očekávání, že „nic se nezmění“.
Shrnutí: Co dál s ruskou společností po slovech Zvjaginceva?
Otevřená slova režiséra Andreje Zvjaginceva o cynismu a rezignaci v Rusku vyvolala živou debatu nejen mezi umělci, ale i běžnými lidmi. Jeho pohled je alarmující, avšak není beznadějný. Přes všechny překážky stále vznikají nové iniciativy, které dokazují, že i ve společnosti poznamenané apatií má smysl usilovat o změnu.
Statistiky i zkušenosti ukazují, že cesta k obnovení důvěry ve veřejný život bude dlouhá a složitá. Významnou roli v ní hrají umělci, nezávislí novináři a ti jednotlivci, kteří se navzdory tlaku nevzdávají. Právě jejich odhodlání může být zárodkem větších změn v budoucnu.
