Úvod
Napětí mezi Íránem a Spojenými státy dosáhlo v posledních letech nebezpečných výšin, zejména během prezidentského období Donalda Trumpa. Hrozba vojenského konfliktu byla reálná. V roce 2018 Trumpova administrativa odstoupila od historické jaderné dohody s Íránem (JCPOA) a zavedla proti islámské republice tvrdé sankce. Írán čelil ekonomickému kolapsu, inflace vyskočila nad 50 % a nezaměstnanost přesáhla 16 %. V této kritické situaci začal Teherán vysílat signály, že je ochoten učinit bezprecedentní ústupky, pokud to povede k odvrácení ozbrojeného střetu. Tento článek přináší detailní pohled na to, jak a proč Írán změnil svou strategii, jaké ústupky nabídl, a proč právě v době, kdy se svět obával dalšího rozsáhlého konfliktu na Blízkém východě.
Historické pozadí: Proč napětí eskalovalo?
Od islámské revoluce v roce 1979 jsou vztahy mezi USA a Íránem komplikované. První zásadní zlom přišel s jadernou dohodou v roce 2015, kterou vyjednala skupina P5+1 (USA, Velká Británie, Francie, Rusko, Čína a Německo). Dohoda výrazně omezila íránský jaderný program výměnou za zrušení sankcí. Jenže v květnu 2018 se Trump rozhodl od dohody odstoupit, jelikož ji označil za "nejhorší v dějinách".
Následovaly drakonické sankce, které snížily íránský export ropy z 2,5 milionu barelů denně na méně než 500 000 barelů v roce 2020. Íránská měna, rial, ztratila od roku 2018 více než 70 % své hodnoty. Tyto ekonomické otřesy měly přímý dopad na životní úroveň obyvatel a vyvolaly vlnu protestů.
Současně se zvýšila vojenská přítomnost USA v Perském zálivu a došlo k několika incidentům – například v lednu 2020 americký dron zabil generála Kásima Sulejmáního. Odpovědí byly raketové útoky Teheránu na americké základny v Iráku. Svět se ocitl na prahu války.
Íránská taktika: Od konfrontace k diplomatickým ústupkům
Navzdory tradiční rétorice odporu začal Írán v roce 2019 a 2020 hledat cesty, jak napětí snížit. Důvod byl pragmatický: hospodářská situace byla neudržitelná. Teherán proto využil několika kanálů, včetně diplomatických cest přes Švýcarsko, Japonsko a Omán, aby signalizoval ochotu k jednání.
Íránci nabídli například:
- Dočasné omezení obohacování uranu pod úrovní 5 %, což je podstatně méně než potřebné pro výrobu jaderné bomby. - Omezení vojenských aktivit Revolučních gard v regionu, zejména v Iráku a Sýrii. - Dohled Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) nad všemi jadernými zařízeními. - Možnost výměny vězňů s USA, což se v roce 2019 skutečně uskutečnilo v několika případech.Významné bylo také to, že Írán nabídl přímý dialog bez předběžných podmínek – to byla v regionální politice novinka.
Konkrétní ústupky vs. předchozí politika tvrdé linie
Dlouhodobě platilo, že Írán odmítá jakékoli ústupky pod tlakem. V minulých letech byla jaderná otázka "nedotknutelná". V roce 2012 například Teherán odmítl jakékoli omezení obohacování uranu, i když čelil hrozbě vojenského útoku Izraele.
Oproti tomu v roce 2020 byl postoj zcela odlišný. Írán navrhl, že:
- Přistoupí na "zmrazení" jaderného programu na úroveň roku 2015, tedy do doby před odstoupením USA od dohody. - Umožní zvýšený počet inspekcí MAAE, včetně neohlášených návštěv. - Omezí export zbraní do Jemenu a Libanonu.Následující tabulka ukazuje srovnání íránských postojů v roce 2012 a 2020:
| Oblast | Írán 2012 | Írán 2020 |
|---|---|---|
| Omezení obohacování uranu | Odmítnuto | Přijato (pod 5 %) |
| Inspekce MAAE | Pouze na vybraných místech | Všechna zařízení, včetně neohlášených kontrol |
| Regionální aktivity | Bez omezení | Příslib omezení v Sýrii a Iráku |
Tato změna ukazuje, jak vážně Írán bral možnost ozbrojeného konfliktu s USA.
Reakce Donalda Trumpa a mezinárodní odezva
Donald Trump vyzýval Írán k "totální kapitulaci", ale zároveň několikrát veřejně zmínil, že "nechce válku". V červnu 2019 dokonce na poslední chvíli zrušil letecký útok na Írán, který měl být odvetou za sestřelení amerického dronu. Dle informací deníku New York Times rozhodl „pět minut před útokem“, protože by znamenal 150 obětí.
Přesto Trumpova administrativa požadovala striktnější podmínky, než jaké nabízela původní jaderná dohoda. Mezinárodní společenství, zejména EU, jednání Íránu vítalo a apelovalo na USA, aby příležitost využily. Německo, Francie i Velká Británie nabídly zprostředkování, ale Washington zůstával neoblomný.
Na druhé straně však došlo alespoň k několika gestům. Například v prosinci 2019 Írán a USA uskutečnily výměnu vězňů, což bylo vnímáno jako signál, že dialog je možný.
Ekonomické a společenské důsledky napětí
Dopady amerických sankcí byly pro Írán devastující. Mezi lety 2017 a 2020 klesl HDP Íránu o 16 %, což znamenalo největší ekonomický propad od 80. let. Inflace v roce 2020 dosáhla 51 %, ceny potravin a léků vzrostly o více než 70 %.
Zhruba 60 % obyvatel Íránu žilo pod hranicí chudoby, což vedlo k masovým protestům v listopadu 2019. Tehdy podle organizace Amnesty International při zásazích bezpečnostních složek zemřelo nejméně 304 lidí.
Íránská vláda si byla vědoma, že další eskalace povede k úplné izolaci země. Právě proto byly ústupky prezentovány nejen jako diplomatické gesto vůči USA, ale i jako snaha zabránit dalšímu zhoršení životní situace obyvatel.
Šance na odvrácení války a budoucnost vztahů
Navzdory ochotě k ústupkům nedošlo za Trumpovy éry k zásadnímu průlomu. Trump požadoval „novou dohodu“ zahrnující nejen jaderný program, ale i kontrolu raket a regionálních aktivit, což Írán odmítal. Nicméně díky diplomatickým signálům a několika konkrétním krokům (například zmíněná výměna vězňů) se podařilo velkou válku odvrátit.
Po nástupu Joea Bidena do úřadu v lednu 2021 se jednání částečně obnovila a došlo k určitému zmírnění napětí. Bidenova administrativa zahájila nepřímá jednání o návratu k JCPOA, což íránská strana přivítala.
Vývoj ukazuje, že právě ochota k ústupkům, jakkoli bolestivým, sehrála klíčovou roli v tom, že se Blízký východ nestal dějištěm dalšího velkého konfliktu.
Závěr
Případ íránských ústupků v době napětí s Trumpovou administrativou je výjimečný v moderních diplomatických dějinách regionu. Írán, známý dlouhodobě svou tvrdou linií, sáhl k nevídaným ústupkům, aby odvrátil hrozbu války, která by pro zemi znamenala katastrofu. Nabídl omezení svého jaderného programu, zvýšené inspekce, regionální ústupky i otevřenost k dialogu. I když se během Trumpova prezidentství nepodařilo dosáhnout zásadní dohody, tato ochota ke kompromisu otevřela cestu k dalším jednáním a do určité míry přispěla ke stabilizaci situace v regionu. Pro budoucnost Blízkého východu bude klíčové, zda si obě strany udrží ochotu hledat řešení cestou diplomacie.
