Komentář: Tahoun íránské války? Amerika to není
Nedávné měsíce patří na Blízkém východě mezi nejdynamičtější a nejnebezpečnější za poslední dekádu. Pozornost světových médií je často upřena na Spojené státy, které mají v regionu silnou vojenskou i diplomatickou přítomnost. Mnohdy se proto automaticky předpokládá, že právě Washington je hlavním hybatelem dění v případné válce s Íránem. Realita je však mnohem komplikovanější a překvapivější. Kdo skutečně tahá za nitky konfliktu v Íránu a kdo v současnosti udává tempo dění? Podívejme se pod povrch a pojmenujme skutečné „tahouny“ íránské války.
Blízkovýchodní šachovnice: Noví hráči v popředí
V posledních letech se rozložení sil na Blízkém východě dramaticky proměnilo. Zatímco Spojené státy zůstávají důležitým globálním aktérem, jejich přímý vliv na události v Íránu je menší, než se mnohým zdá. Do popředí vystupují regionální mocnosti, které mají na dění v Íránu a jeho okolí mnohem větší dopad.
Jedním z hlavních tahounů je Rusko, které od roku 2015 prokazuje schopnost vojensky i diplomaticky ovlivňovat vývoj v Sýrii a tím i okolní region. Podle údajů organizace SIPRI poskytlo Rusko v letech 2019–2023 do Íránu vojenský materiál v hodnotě přes 800 milionů USD, zejména v podobě modernizace protivzdušné obrany a bezpilotních systémů. Kromě Ruska má významné slovo také Čína. Ta s Íránem v roce 2021 podepsala strategickou dohodu na 25 let, jejíž hodnota má dosáhnout až 400 miliard USD, především v energetice, infrastruktuře a obraně.
V neposlední řadě nelze opomenout ani regionální hráče, jako jsou Saúdská Arábie, Turecko nebo Izrael, kteří v konfliktu s Íránem sledují vlastní zájmy a často podnikají kroky zcela nezávislé na americké politice.
Íránská síť proxy milic: Klíčový mechanismus vlivu
Jedním z hlavních důvodů, proč nelze označit Ameriku za hlavního tahouna íránské války, je fakt, že Írán sám disponuje rozsáhlou sítí loajálních milicí a skupin v celém regionu. Tento „proxy“ model umožňuje Teheránu vést nepřímou válku, aniž by musel přímo nasadit vlastní armádu.
Podle údajů Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) má Írán vliv na více než 100 000 bojovníků v Libanonu (Hizballáh), Iráku (Šíitské milice), Sýrii a Jemenu (Hútíové). V roce 2023 bylo zaznamenáno přes 120 raketových útoků z území těchto skupin proti americkým či spojeneckým cílům v regionu. Írán tímto způsobem efektivně rozšiřuje svůj vliv a destabilizuje okolní státy, aniž by se vystavoval přímé konfrontaci se Spojenými státy.
Význam těchto proxy sil dokládá i nárůst jejich financování – podle amerického ministerstva financí směřovalo v posledních pěti letech z Íránu na podporu těchto skupin ročně přes 1 miliardu USD.
Role Spojených států: Od přímého zásahu k defenzivní strategii
Spojené státy byly od irácké války v roce 2003 dlouho vnímány jako hlavní hybatel změn na Blízkém východě. Postupně však dochází k ústupu z pozice „světového četníka“. V roce 2008 působilo v Iráku 157 800 amerických vojáků, zatímco v roce 2024 jich je na celém Blízkém východě méně než 50 000. Strategie USA se změnila z přímého zásahu na spíše defenzivní podporu spojenců, rozvoj zpravodajství a protiraketové obrany.
Spojené státy se v poslední době soustředí na ochranu svých základen a zájmů, často pouze reagují na akce íránských milicí. Například v lednu 2024 odpověděly USA na útok dronem v Jordánsku (který zabil tři americké vojáky) masivním leteckým úderem na íránské pozice v Sýrii a Iráku. Tento incident ukazuje, že USA nejsou v pozici, kdy by určovaly tempo konfliktu – spíše hasí požáry, které zažehává někdo jiný.
Ekonomické tahy: Čína a Rusko jako skrytí hybatelé
Zatímco pozornost médií se často upíná na vojenské aspekty, neméně důležitá je ekonomická rovina konfliktu. Čína a Rusko patří k nejvýznamnějším obchodním partnerům Íránu a de facto mu umožňují přežívat navzdory tvrdým americkým sankcím.
Čína je v současnosti největším odběratelem íránské ropy – podle agentury Reuters dovážela v roce 2023 průměrně 1,2 milionu barelů ropy denně z Íránu, což je téměř dvojnásobek oproti roku 2020. Tento obchod probíhá často přes prostředníky a mimo oficiální struktury, aby se předešlo sankcím. Rusko a Írán navíc v posledních dvou letech spolupracují na vývoji vojenských technologií, zejména dronů a balistických raket.
Srovnávací tabulka: Obchodní a vojenská podpora Íránu (2023)
| Země | Obchodní výměna (mld. USD) | Vojenská pomoc (mil. USD) | Hlavní oblasti spolupráce |
|---|---|---|---|
| Čína | 30 | Odhadováno 200 | Ropa, infrastruktura, technologie |
| Rusko | 5 | 800 | Zbraně, drony, výměna surovin |
| USA | 0,1 | 0 | Sankce, izolace |
Tabulka jasně ukazuje, že skutečnými tahouny íránské ekonomiky a vojenských kapacit jsou dnes především Čína a Rusko, nikoli Spojené státy, které naopak usilují o izolaci Teheránu.
Mediální obraz a realita: Kdo skutečně určuje agendu?
Americká média často prezentují konflikt s Íránem jako střet „dobra a zla“, v němž Spojené státy představují jedinou sílu schopnou zastavit íránskou expanzi. Ve skutečnosti je ale role USA stále více reaktivní a omezená.
V roce 2023 bylo podle analýzy think-tanku Brookings publikováno přes 1200 článků ve velkých amerických médiích, které označovaly Ameriku za hlavního „tahouna“ konfliktu. Avšak na skutečné dění mají mnohem větší vliv akce regionálních milic, rozhodování v Pekingu a Moskvě a ekonomické toky, které zajišťují Teheránu přežití.
Írán navíc sází na asymetrickou válku a šedou zónu konfliktu – hybridní útoky, kybernetické operace a dezinformační kampaně, které jsou mnohem těžší na odhalení a potrestání. V tomto prostředí Spojené státy často pouze reagují a nemají možnost zásadně ovlivnit směřování situace.
Shrnutí: Kdo dnes skutečně určuje tempo konfliktu s Íránem?
Při pohledu na aktuální vývoj je zřejmé, že hlavními tahouny války v Íránu nejsou Spojené státy, nýbrž síť regionálních milicí, silná podpora z Ruska a Číny a masivní ekonomická i vojenská spolupráce těchto zemí s Teheránem. Amerika přes veškeré své vojenské kapacity v regionu zaujímá spíše defenzivní postavení a její vliv je omezen především na reakce na íránské provokace.
Pochopení těchto nových skutečností je klíčové nejen pro analytiky a politiky, ale i pro širokou veřejnost. Jen tak je možné vyhnout se zjednodušeným mediálním narativům a lépe porozumět skutečné dynamice současné íránské války.
