Realita? To se pletete, tu my nemáme v programovém prohlášení
Politika je hra, ve které slova často převažují nad skutky a programová prohlášení bývají spíše výčtem zbožných přání než realistických plánů. V posledních letech se tento trend napříč Evropou – a Česká republika není výjimkou – prohlubuje. Mnohé vládní dokumenty, ať už se jedná o programová prohlášení, rozvojové strategie nebo volební sliby, stále častěji vyvolávají dojem, že realita je pro jejich autory pouhým obtěžujícím detailem. Jak se tento fenomén projevuje, proč je tak nebezpečný a co to znamená pro běžného občana? Podíváme se pod povrch politických slibů a ukážeme si konkrétní příklady, čísla i statistiky, které ukazují, jak daleko se někdy slibované vzdaluje od možného.
Programová prohlášení: Sliby, nebo iluze?
Programová prohlášení vlád jsou dokumenty, které mají určovat směr státu na následující roky. V České republice tvoří základ pro důvěru Poslanecké sněmovny a jsou veřejným příslibem občanům. Jenže jak ukazuje analýza think-tanku IDEA z roku 2023, pouze 28 % slibů z programových prohlášení minulých tří vlád bylo skutečně naplněno. Dalších 34 % bylo realizováno částečně, zatímco téměř 40 % zůstalo buď nesplněno, nebo se na ně úplně zapomnělo.
Příkladem může být programové prohlášení vlády z roku 2022, kde byla jako klíčová priorita vyzdvižena digitalizace státní správy. Realita? Podle indexu DESI za rok 2023 je Česko v oblasti digitalizace na 18. místě z 27 zemí EU. Slova v prohlášení tedy zněla nadějně, ale konkrétní výsledky zaostávají.
Odtrženost od reality: Příklady z praxe
Někdy je až zarážející, jak málo odpovídají programová prohlášení skutečným problémům země. Vezměme si například oblast dostupnosti bydlení. V roce 2023 uvádělo Ministerstvo pro místní rozvoj, že průměrná doba potřebná ke schválení stavebního povolení v ČR je 246 dní, což je druhý nejhorší výsledek v EU. Přesto programové prohlášení vlády obsahovalo pouze obecné fráze o zrychlení stavebního řízení, bez konkrétních kroků nebo jasného harmonogramu.
Podobně je tomu v oblasti zdravotnictví. Vláda v roce 2022 slíbila navýšení počtu zdravotních sester a lékařů zejména v regionech. O rok později však analýza České lékařské komory ukázala, že v některých krajích chybí až 28 % praktických lékařů a situace se nijak nezlepšila. Takové příklady ukazují, že často nejsou ani základní předpoklady pro naplnění slibů, které vláda veřejnosti prezentuje.
Proč politici slibují nereálné věci?
Nabízí se otázka: proč programová prohlášení tak často obsahují nerealistické nebo přímo neproveditelné body? Důvodů je několik. Zaprvé, politická konkurence nutí strany předhánět se v atraktivních slibech pro voliče, a to i za cenu, že jejich realizace je sporná. Zadruhé, část politiků se spoléhá na to, že voliči mají omezenou paměť, a do příštích voleb mnoho nesplněných závazků zapadne v zapomnění.
Dalším důvodem je složitost státní správy a dlouhá doba potřebná pro prosazení změn. Změnit zákon nebo zavést nový systém často trvá roky, zatímco politický cyklus je mnohem kratší. Výsledkem je, že sliby zůstávají na papíře, protože jejich realizace se nestihne v průběhu jednoho volebního období.
Pro ilustraci porovnejme plnění programových prohlášení v několika evropských zemích:
| Země | Plnění slibů (%) | Průměrná délka schvalování zákona (dny) |
|---|---|---|
| Česká republika | 28 | 193 |
| Německo | 44 | 104 |
| Polsko | 36 | 141 |
| Švédsko | 52 | 98 |
Jak je vidět, Česká republika je v evropském srovnání v plnění vládních slibů podprůměrná.
Důsledky pro občany a společnost
Odtrženost od reality v programu vlády má konkrétní dopad na životy lidí. Pokud se opakovaně slibuje rychlejší výstavba dálnic, ale za posledních 10 let se postaví pouze 150 km nových úseků (údaj Ministerstva dopravy ČR z roku 2023), frustruje to nejen motoristy, ale i regiony, které očekávají rozvoj. Učitelé, kterým byla slíbena průměrná mzda ve výši 130 % průměrné mzdy v ekonomice, v roce 2023 ve skutečnosti pobírali 121 %.
Podobné je to například v oblasti podpory mladých rodin. Sliby o zvýšení dostupnosti školek a jeslí zůstávají často na půli cesty. V roce 2022 chybělo v českých mateřských školách přes 15 000 míst, přestože v programových prohlášeních vlád opakovaně zaznívala priorita podpory rodin.
Taková nesplněná očekávání podkopávají důvěru veřejnosti ve stát a politiku. Podle průzkumu agentury STEM z března 2024 věří pouze 17 % Čechů, že vláda opravdu naplňuje své sliby. To je historicky jedno z nejnižších čísel.
Může se něco změnit? Inspirace ze zahraničí
Jsou programová prohlášení navždy odsouzena k tomu být pouze "snem na papíře", nebo existují cesty, jak je více přiblížit realitě? Některé země ukazují, že to jde. Například ve Finsku musí být každý bod programového prohlášení podložen konkrétní analýzou proveditelnosti a přiděleným rozpočtem. Ve Velké Británii je běžné, že plnění vládních slibů monitoruje nezávislý parlamentní výbor, který veřejně hodnotí pokrok.
V České republice by pomohlo například zavedení povinnosti jasně rozlišovat mezi "cíli" (tedy kam chce vláda směřovat) a "opatřeními" (co konkrétně udělá, kdy a za kolik). Dalším krokem by bylo pravidelné veřejné vyhodnocování plnění programového prohlášení. Inspirací může být také Rakousko, kde je běžné, že každé opatření obsahuje měřitelné ukazatele úspěšnosti.
Jak poznat, že slib je nereálný?
Běžný občan samozřejmě nemá vždy čas ani možnost analyzovat složité státní dokumenty. Přesto existuje několik znaků, podle kterých lze poznat, že některý bod programového prohlášení je spíš z říše snů než realistického plánu:
1. Chybí konkrétní termíny a odpovědnost – Pokud není jasné, kdo a dokdy má opatření splnit, je to varovný signál. 2. Nejsou uvedeny finanční náklady – Sliby bez zajištěného financování bývají nejčastěji odkládány. 3. Opakované sliby bez výsledků – Pokud se určitý závazek objevuje ve více programových prohlášeních za sebou, ale situace se nemění, jde pravděpodobně o "věčný slib". 4. Ignorování překážek – Pokud dokument zjevně přehlíží známé legislativní nebo kapacitní limity, je realizace nepravděpodobná.Příkladem může být opakovaný slib o "zlepšení dostupnosti zdravotní péče na venkově", který se objevuje v programových prohlášeních již od roku 2006, ale za tu dobu se situace podle dat ÚZIS v praxi spíše zhoršila.
Závěr: Realita a politika – složitý vztah
Programová prohlášení jsou důležitým dokumentem, který má dávat občanům jistotu a představu o tom, kam stát směřuje. Bohužel, v praxi se často stávají sbírkou nereálných přání, která mají daleko k možnostem a skutečným potřebám země. Zkušenosti posledních let ukazují, že bez zásadní změny přístupu zůstane propast mezi sliby a realitou hluboká.
Pro běžného občana je proto důležité neztrácet kritický pohled a sledovat nejen to, co politici slibují, ale hlavně to, co skutečně plní. A pokud má být politika opět důvěryhodná, musí se naučit s realitou pracovat, ne ji ignorovat.
