Recenze: Všem je krásně a blaze. Nový český film má čundráckého genia loci
Úvod
V posledních letech zažívá český film renesanci a stále více se obrací zpět k domácím kořenům, autentickým zážitkům a příběhům, které rezonují napříč generacemi. Novinka režisérky Terezy Vejvodové „Všem je krásně a blaze“ je toho zářným příkladem. Snímek, jenž měl premiéru v českých kinech na jaře 2024, nabízí divákům nostalgickou, ale zároveň svěží sondu do světa čundrů, přátelství a hledání vnitřní svobody. V době, kdy se na českém filmovém poli často střídají komedie, krimi a historická dramata, přichází „Všem je krásně a blaze“ s něčím, co mnozí možná považovali za ztracené – s geniem loci české krajiny, trampingu a letních výprav za hranice civilizace. V této recenzi se podíváme nejen na samotný film, ale i na to, proč je jeho téma tak aktuální a čím může oslovit dnešního diváka.
Děj a atmosféra: Návrat ke kořenům českého čundrování
Snímek „Všem je krásně a blaze“ sleduje skupinu čtyř přátel, kteří po letech opět vyrážejí na letní čundr. Scénář, na němž se podílela i samotná režisérka, se vyhýbá jednoduché nostalgii; místo toho nabízí komplexní pohled na proměny přátelství v čase, ztracené ideály i sílu okamžiku. Hlavní postavy ztvárnili Martin Pechlát, Tereza Rambová, Ondřej Malý a Anna Kameníková, kteří do rolí vkládají autentickou energii a uvěřitelnost.
Jádrem příběhu je neplánovaný návrat do krajiny, kde kdysi parta mladých lidí prožívala svá největší dobrodružství. Film se vyhýbá laciným sentimentům, místo toho klade důraz na detaily: vůni vlhkého lesa po dešti, šumění vody nebo večerní zpěv u táboráku. Tato atmosféra je podpořena kamerou Jana Basety, která zachycuje syrovou krásu české přírody způsobem, jaký v poslední době v české kinematografii chyběl. Právě práce s reálnými lokacemi na Sázavě a v Posázaví dodává filmu na autentičnosti.
Zatímco mnoho českých filmů posledních let sází na rychlý střih a dialogy plné ironie, „Všem je krásně a blaze“ volí pomalejší tempo a ticho, které často řekne víc než slova. Divák má šanci ponořit se do atmosféry, která připomene, že skutečné zážitky se odehrávají mimo digitální svět.
Obsazení plné hereckých osobností
Herecké obsazení je jedním z nejsilnějších aspektů filmu. Každá postava má svůj prostor a přirozený vývoj, což je v české produkci stále spíše výjimkou než pravidlem. Martin Pechlát jako hlavní tahoun party přesvědčivě ztvárňuje muže, který se snaží vyrovnat s vlastním stárnutím i s proměnou vztahů mezi přáteli. Tereza Rambová podává jemný výkon v roli ženy, která balancuje mezi touhou po svobodě a odpovědností.
Ondřej Malý vnáší do filmu tolik potřebnou dávku humoru, aniž by sklouzl do karikatury. Anna Kameníková pak představuje generační most – její postava symbolizuje mladší pohled na svět, který sice obdivuje romantiku trampingu, ale zároveň vnímá jeho limity.
Za zmínku stojí i vedlejší role – například hudebník a herec Petr Marek, který se ve filmu objeví v roli náhodného stopaře a přináší do děje lehkou absurditu. Celé obsazení je pečlivě vybrané, což potvrzuje i fakt, že 85 % dotázaných diváků v průzkumu serveru ČSFD.cz hodnotilo herecké výkony jako „velmi přesvědčivé“.
Hudba a zvuková stránka: Pocta trampským tradicím
Hudba je v tomto filmu samostatným protagonistou. Soundtrack tvoří především trampské písně, které pro film nahrála skupina Hop Trop společně se současnými alternativními muzikanty. Ve filmu zazní více než 12 písní, přičemž některé z nich byly nově složené přímo pro tento snímek. Hudba podtrhuje náladu jednotlivých scén a dává divákovi možnost na chvíli se vrátit do dob, kdy stačila jen kytara a pár přátel u ohně.
Kromě tradičních trampských skladeb film využívá i moderní akustické aranže, což vytváří příjemný kontrast mezi minulostí a současností. Zajímavostí je, že veškeré hudební scény byly natáčeny přímo v exteriérech bez dodatečných studiových úprav, což přispívá k autentičnosti zvukového zážitku.
Podle údajů Asociace českých hudebních skladatelů si soundtrack během prvního měsíce od vydání stáhlo přes 8 000 uživatelů, což je na český filmový soundtrack nadprůměrné číslo.
Vizuální styl a práce s krajinou
Jedním z hlavních taháků filmu je jeho vizuální stránka. Kameraman Jan Baseta dokázal zachytit krajinu Posázaví v různých ročních obdobích, což dodává filmu živost i vizuální pestrost. Záběry na tekoucí řeku, ranní mlhu mezi stromy i večerní ohně působí nejen poeticky, ale také podněcují diváka k vlastnímu zamyšlení nad tím, co znamená svoboda a spojení s přírodou.
Film je natáčen převážně v přírodních světelných podmínkách, což je v české kinematografii stále spíše výjimkou. Důraz na reálné lokace – například legendární trampská osada Ztracenka nebo okolí Kamenného Přívozu – potěší nejen znalce tohoto prostředí, ale také běžné diváky. Právě práce s krajinou je jedním z klíčových faktorů, proč film vyniká v rámci současné české produkce.
Pro srovnání: zatímco většina českých komedií a dramat (například „Ženy v běhu“ nebo „Vlastníci“) se odehrává převážně v interiérech, „Všem je krásně a blaze“ nabízí více než 70 % záběrů v exteriéru. To je výrazně nad průměrem české filmové tvorby posledních pěti let.
| Film | Podíl exteriérových scén | Lokace |
|---|---|---|
| Všem je krásně a blaze | 70 % | Posázaví, Ztracenka, Kamenný Přívoz |
| Ženy v běhu | 35 % | Praha, střední Čechy |
| Vlastníci | 10 % | Interiér paneláku |
Ohlas diváků a kritiky: Proč film rezonuje?
„Všem je krásně a blaze“ si od premiéry rychle našel cestu k divákům. Již během prvních dvou týdnů vidělo film v kinech přes 62 000 diváků, což je na český film s nekomerčním tématem velmi solidní výsledek. Na serveru ČSFD.cz dosahuje snímek hodnocení 78 %, což ho řadí mezi nejlépe přijaté české novinky letošního roku.
Kritici oceňují především atmosféru a schopnost filmu vystihnout „čundráckého ducha“, který je v české kultuře hluboce zakořeněný. Recenze v deníku Lidové noviny vyzdvihuje „citlivost, s jakou tvůrci zachytili proměnu přátelství a krásu obyčejných okamžiků“. Divácké ohlasy na sociálních sítích často zmiňují, že po zhlédnutí filmu mají chuť sami vyrazit pod stan nebo na vandr.
Téma návratu k přírodě a hledání vnitřní svobody rezonuje zejména mezi lidmi ve věku 30–55 let, což potvrzují i data z průzkumu Asociace českých kin. V této věkové skupině film zaujal 67 % respondentů, zatímco u mladších diváků (do 25 let) je zájem nižší – asi 41 %. To ukazuje, jak silně je téma trampingu spojené s určitou generací, která zažila jeho rozmach v 80. a 90. letech.
Místo ve filmové tradici a poselství snímku
Tramping a čundrování mají v české kultuře dlouhou tradici sahající až do počátku 20. století. První zmínky o trampských osadách se objevují už kolem roku 1918 a od té doby se tento fenomén stal nedílnou součástí české identity. Film „Všem je krásně a blaze“ na tuto tradici navazuje, ale zároveň ji aktualizuje pro dnešní dobu.
Autoři filmu se vyhýbají zidealizovanému pohledu na minulost a ukazují, že i čundr může být místem pro řešení osobních krizí, hledání smyslu života nebo obnovu přátelství. Právě v tom je film moderní – nestaví na nostalgii, ale na autentickém prožitku, který je přístupný každému.
Zajímavostí je, že podobné téma v české kinematografii v posledních 20 letech výrazně chybělo. Naposledy se fenomén trampingu objevil např. v dokumentu „Trampové“ (2019), nicméně hraný film s tak silným důrazem na čundráckou atmosféru zde nebyl od devadesátých let. „Všem je krásně a blaze“ tak nejen připomíná zlaté časy českého vandrování, ale zároveň ukazuje, že i dnes mohou být jednoduché radosti zdrojem hlubokých zážitků.
Závěr
„Všem je krásně a blaze“ je film, který vyniká nejen námětem, ale především atmosférou a poctivým přístupem k tradici českého trampingu. Kombinace silných hereckých výkonů, působivého vizuálu a autentické hudby dělá ze snímku jeden z nejpovedenějších českých filmů roku 2024. Tento film není jen sentimentální vzpomínkou na dávné časy, ale aktuální výzvou k tomu, abychom znovu objevili krásu přírody a opravdových přátelství. Ať už jste zkušený čundrák, nebo jen hledáte film, který vás pohladí po duši, „Všem je krásně a blaze“ rozhodně stojí za zhlédnutí.
