V Pekingu a ztracený. Jestřáb Merz se v Číně změnil v holubici
Návštěva zahraničních politiků v Číně je vždy bedlivě sledována, a to nejen kvůli ekonomickým zájmům, ale i kvůli širším otázkám lidských práv, bezpečnosti a geopolitiky. V květnu 2024 se do Pekingu vydal německý opoziční lídr Friedrich Merz, dlouho vnímaný jako tvrdý kritik čínského režimu. Jeho cesta však překvapivě ukázala změnu tónu: jestřáb Merz, známý svým nekompromisním postojem vůči Pekingu, vystoupil tentokrát jako holubice, volající po dialogu a pragmatické spolupráci. Co stojí za touto proměnou? Jaký dopad může mít Merzova návštěva na evropsko-čínské vztahy a proč je to důležité i pro Českou republiku?
Friedrich Merz: Od kritika k umírněnosti
Friedrich Merz, předseda německé CDU a přední tvář konzervativního proudu v německé politice, byl ještě před pár lety synonymem tvrdé linie vůči Číně. V roce 2021 například otevřeně kritizoval čínskou technologickou expanzi a varoval před hrozbou, kterou představuje čínský vliv v Evropě. „Nemůžeme zavírat oči před bezpečnostními riziky spojenými s Huawei a dalšími čínskými firmami,“ prohlásil tehdy.
V květnu 2024 však Merz během návštěvy Pekingu zvolil překvapivě smířlivý tón. Místo ostré kritiky kladl důraz na nutnost dialogu, hospodářské spolupráce a opatrného hledání kompromisů. V rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung uvedl: „Evropa potřebuje Čínu jako partnera, nikoliv jako soupeře.“ Podle německých médií Merz v Pekingu neotevřel otázku Ujgurů ani protestů v Hongkongu tak razantně, jak bylo očekáváno.
Tato proměna vyvolala v Německu i v zahraničí řadu otázek: Proč Merz změnil strategii? Je to pragmatismus před blížícími se volbami, nebo upřímná snaha o stabilitu v nejisté době?
Ekonomické zájmy versus lidská práva: Dilema evropských politiků
Evropa, a zejména Německo, je na Číně ekonomicky silně závislá. Německo je pro Čínu největším evropským obchodním partnerem, v roce 2023 dosáhl vzájemný obchod hodnoty 254 miliard eur. Automobilky jako Volkswagen a BMW, stejně jako strojírenské firmy typu Siemens, mají v Číně významné investice a trhy.
Na druhé straně sílí tlak veřejnosti i politických kruhů na větší důraz na lidská práva. Evropská unie pravidelně kritizuje Peking za zacházení s Ujgury v Sin-ťiangu, cenzuru internetu nebo zásahy proti občanské společnosti.
To vytváří pro politiky, jako je Merz, komplikovanou situaci — na jedné straně nemohou ignorovat ekonomické zájmy, na druhé by měli hájit evropské hodnoty. Merzova „holubičí“ rétorika v Pekingu je tak možná ilustrací širšího trendu: Evropa hledá především stabilitu a předvídatelnost ve vztazích s asijskou velmocí, i za cenu kompromisů.
Srovnání postojů: Merz, Scholz a Macron
Německo není v Evropě osamocené v hledání rovnováhy mezi kritikou a spoluprací s Čínou. Podívejme se, jak se liší postoje hlavních evropských politiků:
| Politik | Rok návštěvy Číny | Hlavní témata | Tón vystoupení |
|---|---|---|---|
| Friedrich Merz | 2024 | Obchod, investice, dialog | Umírněný, smířlivý |
| Olaf Scholz | 2022 | Ekonomika, lidská práva | Opatrně kritický |
| Emmanuel Macron | 2023 | Strategická autonomie, klima | Pragmatický, diplomatický |
Jak je z tabulky patrné, i když jednotliví politici volí různou míru důrazu na lidská práva či ekonomiku, žádný si v posledních letech nedovolil otevřenou konfrontaci. Odchod od tvrdých postojů směrem k dialogu je zjevný napříč Evropou.
Čína jako globální hráč: Nové výzvy pro Evropu
Rok 2024 přinesl další posílení pozice Číny na globální scéně. Čínská ekonomika sice zpomaluje, přesto růst HDP v prvním čtvrtletí dosáhl 5,3 %, což výrazně převyšuje evropský průměr. Peking zároveň investuje miliardy dolarů do rozvoje umělé inteligence, elektromobility a zelených technologií.
Evropské firmy se snaží udržet v Číně své pozice, ale zároveň čelí sílící konkurenci domácích čínských značek. Například v roce 2023 poprvé převýšil export čínských elektromobilů do Evropy export evropských aut do Číny.
Kromě ekonomiky hraje zásadní roli i bezpečnostní rozměr. Rostoucí napětí v Jihočínském moři, čínsko-tchajwanské vztahy nebo rostoucí vojenská síla Číny jsou témata, která Evropa nemůže ignorovat. Právě zde se ukazuje, jak je pro evropské politiky těžké lavírovat mezi spoluprací a asertivitou.
Reakce v Německu a Evropě: Kritika i pochopení
Merzova proměna v Pekingu nenechala chladnými jeho politické soupeře ani domácí média. Německý deník Die Welt napsal: „Merkelové styl pragmatismu se vrací, tentokrát v podání Merze.“ Opoziční Zelení a liberálové kritizovali, že Merz podcenil otázku lidských práv.
Naopak průmyslové svazy a zástupci exportérů přivítali jeho smířlivý tón. „Bez čínského trhu bychom přišli o stovky tisíc pracovních míst,“ prohlásil šéf Svazu německého průmyslu Siegfried Russwurm s odkazem na to, že v roce 2023 bylo na čínských zakázkách závislých přes 1,1 milionu pracovních míst v Německu.
V evropských institucích převládá názor, že otevřená kritika Číny v současné situaci nevede k žádoucím výsledkům. Evropská komise proto v roce 2024 vydala nový strategický dokument, ve kterém klade důraz na „vyvážený vztah založený na dialogu, konkurenci i selektivním partnerství“.
Co z toho plyne pro Českou republiku?
Čeští podnikatelé a diplomaté sledují vývoj německo-čínských vztahů velmi pozorně. Německo je dlouhodobě nejdůležitější obchodní partner Česka — v roce 2023 šlo do Německa 32 % českého exportu. Každá změna v německo-čínských vztazích má proto dopad i na českou ekonomiku.
Česko samo má s Čínou komplikované vztahy. Po návštěvě předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu v roce 2020 došlo k ochlazení diplomatických kontaktů. Ekonomická bilance je však neúprosná: v roce 2023 dosáhl český export do Číny hodnoty pouhých 2,4 mld. eur, zatímco import činil 19,2 mld. eur.
Merzova proměna tak může být inspirací i pro české politiky — hledat cestu mezi principy a pragmatismem, aniž by se ztratil směr.
Závěr: Nová éra evropsko-čínských vztahů?
Návštěva Friedricha Merze v Pekingu ukázala, jak těžké je najít rovnováhu mezi hodnotami a zájmy v době globální nejistoty. Jestřáb, který se změnil v holubici, není jen osobním příběhem německého politika, ale zrcadlí širší evropskou strategii: více pragmatismu, méně konfrontace, více dialogu i za cenu kompromisů.
Zda tento přístup povede k větší stabilitě, ukáže čas. Zatím se však zdá, že Evropa – tváří v tvář geopolitickým a ekonomickým tlakům – sází na opatrnost a postupné kroky. A to i za cenu, že někdy může působit ztraceně — třeba jako Merz v Pekingu.
