Trumpova íránská námořní aliance se rozpadá dřív, než vznikla: Proč mezinárodní koalice v Perském zálivu selhává
Napětí v Perském zálivu je v roce 2024 opět na vzestupu. Bezpečnost regionu, který zajišťuje téměř 20 % světových dodávek ropy, byla v posledních měsících opakovaně ohrožena útoky na obchodní lodě i vojenskými incidenty. Jedním z nejambicióznějších plánů na ochranu námořní dopravy byla tzv. Trumpova námořní aliance – široká koalice států pod vedením USA, jejímž cílem mělo být odstrašení Íránu a jeho spojenců od útoků na tankery a obchodní plavidla. Tento projekt však narazil na odpor i nejednotný zájem partnerů a dnes se zdá, že se rozpadá dřív, než vůbec stačil vzniknout v plném rozsahu. Čím to je? A jaké to má důsledky nejen pro USA, ale pro celý svět?
Jak vznikala Trumpova námořní aliance proti Íránu
Myšlenka na mezinárodní námořní alianci vznikla v roce 2019, poté co v Hormuzském průlivu – klíčovém bodě pro světový obchod s ropou – došlo k sérii útoků na tankery. Spojené státy, tehdy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa, navrhly vznik tzv. „koalice ochoty“ (Coalition of the Willing), která by chránila lodní dopravu před údajnou íránskou agresí. Do projektu byli přizváni spojenci z Evropy, Blízkého východu i Asie.Jednalo se o rozsáhlý bezpečnostní plán s cílem vytvořit síť vojenských plavidel a sledovacích systémů v Perském zálivu, Arabském moři a Rudém moři. Náklady na provoz měly být sdílené mezi členské státy. USA se snažily přesvědčit zejména evropské státy, Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii a státy GCC (Rada pro spolupráci v Zálivu), aby se aktivně zapojily.
Jenže už první reakce byly vlažné. Německo, Francie i Japonsko se zdráhaly posílat na Blízký východ své lodě bez mandátu OSN, zatímco některé státy Perského zálivu se obávaly, že příliš okázalá účast by mohla zhoršit jejich vztahy s Íránem.
Proč koalice zůstala jen na papíře: Hlavní příčiny neúspěchu
Hlavním problémem aliance byla absence jednotného strategického zájmu. Zatímco USA prosazovaly tvrdý postoj vůči Íránu, většina evropských států měla zájem spíše na diplomatickém řešení a zachování jaderné dohody JCPOA. Obávaly se, že vojenská přítomnost v Perském zálivu by znamenala eskalaci konfliktu.Podle údajů think-tanku International Institute for Strategic Studies (IISS) se v létě 2019 připojilo k americké alianci pouze 8 států, z toho většina poskytla spíše symbolickou podporu – například Japonsko vyslalo do oblasti pouze jedno průzkumné plavidlo, Německo odmítlo jakoukoliv vojenskou účast a Francie zřídila vlastní paralelní misi EMASOH (European-led Maritime Awareness in the Strait of Hormuz).
Dalším faktorem byla otázka financování. Spojené státy, které se pod Trumpem snažily omezit své zahraničněpolitické výdaje, požadovaly, aby větší díl nákladů nést spojenci. Například Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty byly ochotné přispět, ale menší státy regionu váhaly.
Srovnání účasti států v námořních operacích v Perském zálivu v letech 2019–2024:
| Stát | Aliance vedená USA (2019–2022) | Evropská mise EMASOH (2020–2024) | Vlastní operace |
|---|---|---|---|
| USA | Plná účast (více než 10 lodí) | Ne | ANO (operace Sentinel, 5. flotila) |
| Velká Británie | ANO (2 lodě) | ANO | NE |
| Francie | ANO (1 loď, symbolicky) | ANO (vedoucí země) | NE |
| Německo | NE | ANO (diplomatická podpora) | NE |
| Japonsko | ANO (1 průzkumná loď) | NE | ANO (průzkum, vlastní mise) |
| Saúdská Arábie | ANO (finančně) | NE | ANO (národní hlídky) |
Jak ukazuje tabulka, faktická vojenská účast byla minimální. Zatímco USA vyslaly do regionu více než 10 lodí, ostatní spojenci byli opatrní a často volili vlastní, nezávislé operace nebo jen diplomatickou podporu.
Íránská strategie: Rozděl a panuj
Zásadní roli v krachu aliance hrál i samotný Írán. Ten zvolil strategii „rozděl a panuj“ – místo přímé konfrontace s americkým námořnictvem vedl asymetrickou válku pomocí námořních milicí, dronů a kybernetických útoků. Podle údajů amerického Centcomu bylo v letech 2021–2023 zaznamenáno více než 150 incidentů, při nichž byla ohrožena obchodní plavidla v regionu.Írán zároveň intenzivně jednal se státy jako Katar, Omán či Kuvajt a nabízel jim bezpečnostní záruky výměnou za to, že se oficiálně nepřipojí k americké koalici. Tato taktika byla úspěšná – k alianci se nepřidaly ani významné asijské státy jako Indie či Čína, které jsou přitom na dovozu ropy z Perského zálivu životně závislé.
Kromě toho Írán rozvíjí vlastní vojenské schopnosti. Jen v roce 2022 zvýšil rozpočet na námořní síly o 14 % a investoval do vývoje hypersonických střel i podmořských dronů. To vše zvyšuje riziko pro jakoukoliv cizí vojenskou přítomnost v regionu.
Slábnoucí zájem USA a nová geopolitika v roce 2024
V roce 2024 už je jasné, že původní Trumpova aliance je minulostí. Změna administrativy ve Washingtonu přinesla posun v prioritách: USA se více soustředí na Indo-Pacifik a Čínu, zatímco angažmá na Blízkém východě omezuje. Podle údajů Pentagonu bylo v roce 2023 v Perském zálivu rozmístěno o 32 % méně amerických lodí než v roce 2019.Evropské státy pokračují ve vlastní „měkké“ misi EMASOH, která má spíše pozorovatelský a diplomatický charakter. Výraznější vojenská přítomnost evropských lodí v regionu se neplánuje – např. Francie v roce 2024 stáhla jednu ze svých fregat kvůli škrtům v rozpočtu.
Regionální státy zkouší hledat vlastní bezpečnostní modely. Saúdská Arábie a Írán v roce 2023 obnovily diplomatické vztahy, což snižuje pravděpodobnost konfliktu mezi sunnitským a šíitským blokem. O to méně je pro ně důležitá účast v americké alianci.
Zároveň stoupá vliv Číny. Ta v roce 2023 zprostředkovala dohodu mezi Íránem a Saúdskou Arábií a v roce 2024 navrhla vlastní bezpečnostní fórum pro státy Perského zálivu, které by mělo zahrnovat i Írán. To by mohlo znamenat konec éry západních vojenských aliancí v regionu.
Ekonomické a bezpečnostní důsledky: Co hrozí světovému obchodu?
Rozpad námořní aliance má zásadní dopady na globální ekonomiku i bezpečnost. Každý den propluje Hormuzským průlivem přes 21 milionů barelů ropy, což představuje téměř pětinu světové spotřeby. Jakýkoliv větší incident by mohl znamenat prudký růst cen energií.V roce 2023 došlo ke třem velkým útokům na obchodní lodě v regionu, což krátkodobě zvýšilo cenu ropy o 12 %. Lloyd’s List, přední pojišťovna v námořní dopravě, v roce 2024 zvýšila pojistné pro plavby Perským zálivem o 24 % oproti roku 2021.
Navíc hrozí, že bez jasné aliance bude ochrana lodní dopravy chaotická a neefektivní. Jak ukazuje příklad z května 2024, kdy byla unesená liberijská loď u Ománského pobřeží, reakce států byla pomalá a nekoordinovaná – osvobození zajatců trvalo téměř tři týdny.
| Rok | Počet incidentů v Perském zálivu | Průměrná cena ropy (USD/barel) | Pojistné navýšení (%) |
|---|---|---|---|
| 2019 | 48 | 63 | +8 % |
| 2021 | 62 | 71 | +15 % |
| 2023 | 74 | 82 | +24 % |
Tato čísla ukazují, že bezpečnostní situace v regionu se zhoršuje, což má přímý dopad na ceny energií i globální obchod.
Shrnutí: co dál s bezpečností v Perském zálivu?
Plánovaná Trumpova námořní aliance proti Íránu se rozpadla ještě dříve, než stačila naplnit svůj potenciál. Důvodů je několik: rozdílné zájmy spojenců, neochota nést náklady, úspěšná diplomacie Íránu i posun amerických priorit k Indo-Pacifiku. Výsledkem je, že Perský záliv zůstává rizikovou oblastí – a světový obchod s ropou je stále pod hrozbou útoků.Budoucnost bezpečnosti v regionu bude pravděpodobně více multipolární: Evropa, USA, regionální státy i Čína budou muset hledat nové formy spolupráce a diplomacie. Jedno je však jisté – éra čistě západní vojenské dominance v Perském zálivu končí.
