Donald Trump a jeho vztah k NATO: Proč už dochází trpělivost i s „Rolls-Royce mezi spojenci“?
Vztah bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa k Severoatlantické alianci (NATO) je dlouhodobě napjatý a plný kontroverzí. Trump, který v roce 2024 opět usiluje o prezidentský úřad, opakovaně kritizuje evropské členy aliance za jejich nízké výdaje na obranu a varuje před tím, že Spojené státy nebudou nadále „platit za bezpečnost ostatních“. Nejnověji jeho nespokojenost zasáhla dokonce i Velkou Británii, dlouho považovanou za „Rolls-Royce mezi spojenci“. Co stojí za tímto vývojem? Jaké má Trumpova tvrdá rétorika důsledky pro budoucnost NATO? A jak reagují ostatní členové? Ponořme se do aktuálního dění a analýzy.
Trumpovy spory s NATO: Dlouhodobý trend eskalace
Už během svého prvního funkčního období v letech 2017–2021 dával Donald Trump jasně najevo, že americká trpělivost s evropskými spojenci je u konce. Nejčastějším terčem kritiky byly nízké výdaje evropských států na obranu. Podle aliančních dohod by každý člen měl na obranu vynakládat alespoň 2 % svého HDP. V roce 2023 však tuto hranici splnilo pouze 11 z celkových 31 členů NATO. Spojené státy samy vydávají na obranu více než 3,5 % HDP, což v absolutních číslech znamená zhruba 877 miliard dolarů ročně – tedy více než dvojnásobek všech ostatních členů dohromady.
Trumpova kritika se postupně vyostřovala. V únoru 2024 dokonce prohlásil, že pokud evropské státy nezačnou platit „spravedlivý díl“, nebude Spojené státy v případě útoku na „neplatiče“ bránit. Tím veřejně zpochybnil samotný základ aliančního závazku, článek 5, který garantuje kolektivní obranu.
Velká Británie pod Trumpovým drobnohledem: Proč už nestačí být „Rolls-Royce“
Británie byla vždy považována za nejbližšího a nejspolehlivějšího spojence USA v Evropě. V aliančním žargonu se o ní často hovoří jako o „Rolls-Royce mezi spojenci“ – tedy o zemi, která nabízí špičkové vojenské kapacity, zkušenosti a ochotu nasazovat své vojáky v zahraničních operacích. Jenže ani to už Trumpovi nestačí.
V roce 2024 Trump opakovaně kritizoval britskou vládu za to, že její obranný rozpočet sice překračuje dvouprocentní hranici (aktuálně 2,07 % HDP), avšak v kontextu globálních hrozeb to podle něj není dostatečné. Navíc poukázal na to, že britská armáda v posledních letech výrazně snížila počty svých vojáků – od roku 2010 se počet příslušníků britské armády zmenšil ze 102 000 na 73 000 v roce 2024. To je nejméně od napoleonských válek.
Trumpova frustrace tak míří nejen na „chronické neplatiče“ z řad menších evropských států, ale i na ty, od kterých by očekával větší ambice – tedy právě na Británii. Jeho tvrdá slova vyvolala v Londýně pozdvižení a vyvolala veřejnou debatu o tom, zda je britská obranná politika opravdu dostatečná.
Finanční příspěvky členů NATO: Kdo platí a kdo zaostává?
Výše obranných výdajů je středobodem současných sporů. Ačkoliv některé státy v posledních letech zvýšily své rozpočty na obranu – i v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu – stále existuje propast mezi sliby a realitou. Podívejme se na konkrétní čísla:
| Země | Obranné výdaje (% HDP, 2023) | Obranné výdaje (mld. USD) |
|---|---|---|
| USA | 3,49 | 877 |
| Velká Británie | 2,07 | 68 |
| Německo | 1,57 | 64 |
| Francie | 1,90 | 56 |
| Česká republika | 1,52 | 5,2 |
| Polsko | 3,90 | 30 |
Z tabulky je patrné, že například Německo, největší evropská ekonomika, stále nesplňuje dvouprocentní závazek, přestože se v roce 2024 zavázalo vydávat více. Polsko naopak překračuje i americkou úroveň a po útoku Ruska na Ukrajinu výrazně investuje do armády. Česká republika se k dvouprocentní hranici blíží, ale stále ji nesplňuje.
Tato čísla ilustrují hlavní příčinu Trumpovy nespokojenosti: většina evropských států spoléhá na americkou vojenskou sílu, aniž by sama investovala odpovídající prostředky.
Trumpova rétorika a její vliv na evropskou bezpečnost
Trumpovy výroky, které zpochybňují automatickou americkou pomoc napadeným státům NATO, vyvolávají v Evropě značné znepokojení. Podle průzkumu Pew Research Center z dubna 2024 až 61 % Evropanů nevěří, že by Spojené státy pod Trumpovým vedením naplnily své závazky v případě útoku na člena NATO. Tento pocit nejistoty je zvlášť silný v Pobaltí a ve střední Evropě.
Zároveň Trumpovy výroky posilují argumenty těch evropských politiků, kteří volají po větší „strategické autonomii“ Evropy, tedy vlastní obranné schopnosti nezávislé na Spojených státech. V roce 2023 Evropská unie investovala rekordních 54 miliard eur do obranných projektů, což je o 22 % více než v roce 2020. Přesto je EU stále v oblasti vojenských kapacit závislá na americké logistice, zpravodajství a jaderném deštníku.
V reakci na Trumpovy hrozby už některé státy, například Německo a Francie, urychlují plány na společné evropské obranné projekty, včetně vývoje nových stíhaček a obrněných vozidel.
Budoucnost NATO: Co Trumpovy postoje znamenají pro alianci?
Kritika Donalda Trumpa a jeho požadavek „férového podílu“ členů na obranných nákladech nutí evropské státy přehodnotit svou bezpečnostní politiku. Pokud by se Trump v roce 2024 vrátil do Bílého domu a pokračoval ve své tvrdé linii, mohlo by dojít k zásadnímu posunu v dynamice aliance.
Podle analýzy think-tanku Atlantic Council z června 2024 existuje reálné riziko, že by Spojené státy mohly omezit svou vojenskou přítomnost v Evropě – aktuálně zde působí více než 100 000 amerických vojáků. To by výrazně oslabilo odstrašovací schopnosti NATO a mohlo by povzbudit Rusko k dalším agresivním krokům.
Na druhé straně Trumpova politika může fungovat jako katalyzátor, který evropské státy přiměje k rychlejšímu navyšování výdajů na obranu. Polsko, Litva nebo Estonsko už investují do modernizace armády rekordní částky. Otázkou zůstává, zda se k nim přidají i ekonomičtí giganti, jako je Německo.
Proč je Trumpova kritika „Rolls-Royce mezi spojenci“ signálem pro celou alianci
Skutečnost, že Trumpova nespokojenost zasáhla i tradičního „premianta“ Velkou Británii, je silným varováním pro všechny členy aliance. Pokud i Británie, která pravidelně nasazuje vojáky v zahraničních misích, investuje do vojenské techniky (včetně nejnovějších letounů F-35) a patří mezi jaderné mocnosti, není podle Trumpa „dost dobrá“, co pak mohou čekat menší spojenci?
Tento posun ukazuje, že Trump vnímá alianci čistě transakčně – jako „klub“, kde každý musí platit svůj díl, jinak není vítán. Tento pohled je zásadně odlišný od tradičního amerického přístupu, který NATO vnímal jako pilíř západní bezpečnosti a politické stability.
Britská vláda už avizovala, že v letech 2025–2030 plánuje zvýšit obranný rozpočet alespoň na 2,5 % HDP, což by znamenalo navýšení o více než 15 miliard liber ročně. Je však otázkou, zda to bude stačit k uklidnění Trumpa a obnovení důvěry v alianci.
Shrnutí: Co čeká NATO v éře Trumpovy netrpělivosti?
NATO prochází jedním z největších testů ve své historii. Trumpovo zpochybnění automatické kolektivní obrany a jeho tlak na vyšší výdaje evropských členů vytvářejí novou realitu, ve které už ani „Rolls-Royce mezi spojenci“ nemá jisté privilegované postavení.
Evropské státy budou muset rychle reagovat: navyšovat rozpočty, modernizovat armády a posilovat vlastní obrannou spolupráci. Jinak hrozí, že se aliance, která už 75 let garantuje bezpečnost Západu, ocitne v existenční krizi. Trumpova netrpělivost je jasným signálem, že staré pořádky končí a nová éra začíná – éra, kde solidarita vyžaduje konkrétní závazky, nejen slova.
